DÍLA DAVIDA ČERNÉHO
David Černý je jednou z nejvýraznějších a nejdiskutovanějších osobností současného českého umění a zároveň autorem, který už více než tři desetiletí zásadně formuje tvář veřejného prostoru Prahy. Jeho díla jsou pro metropoli typická svou bezprostředností, smyslem pro ironii, schopností překvapovat a zároveň vyvolávat silné reakce – od nadšení až po pobouření. Černý nevnímá umění jako pasivní ozdobu města, ale jako aktivní prvek, který má schopnost vstoupit do každodenního života obyvatel i návštěvníků, přinést jim emoci, pobavení, otázku i výzvu.
Od samého začátku své kariéry se profiluje jako umělec, který odmítá konvence a hledá nové formy vyjádření. Už jeho raný zásah do veřejného prostoru – přemalování sovětského tanku na růžovo v roce 1991 – se stal symbolem porevolučního období a jeho touhy bourat bariéry, provokovat a současně otevřeně komunikovat. Od té doby vytvořil řadu děl, která jsou dnes neoddělitelnou součástí obrazu Prahy a která znají miliony lidí po celém světě.
MIMOPRAŽSKÁ DÍLA
Černý však není omezen jen na české prostředí – jeho práce má silný mezinárodní přesah. Monumentální socha Metalmorphosis v Charlotte (USA), pohyblivá kovová hlava z více než 40 segmentů, či projekt London Booster vytvořený pro Olympijské hry v Londýně 2012, dokazují jeho schopnost propojit technologickou invenci s okamžitým vizuálním účinkem. V Liberci realizoval Hostinu obrů, ve Waltrovce v Praze pak Pegasy – dynamické kovové plastiky kombinující klasické sochařství s moderními materiály a technologií.
PŘÍKLADY STAVEB
Patří mezi ně například Miminka na Žižkovské televizní věži a před Museum Kampa – monumentální bronzové postavy s nahrazenými tvářemi „čárovými kódy“, které působí současně hravě i znepokojivě. Čůrající muži před Franz Kafka Museum jsou interaktivní fontánou a zároveň humorným komentářem k české povaze. Hlavu Franze Kafky u OC Quadrio tvoří třicet metrů vysoká kinetická skulptura z nerezových segmentů, která se v rytmu mechanického pohybu proměňuje a stala se jedním z nejnavštěvovanějších pražských objektů. Nelze opomenout ani Svatého Václava na koni zavěšeném břichem vzhůru v pasáži Lucerna – groteskní reinterpretaci národního symbolu, Visícího muže představujícího Sigmunda Freuda balancujícího vysoko nad ulicí, či slavné Quo Vadis – trabanty na lidských nohách, symbolizující východoněmecký exodus.
ŽÍVÁ DÍLA
Společným jmenovatelem jeho tvorby je umění, které nečeká, až si k němu divák najde cestu – naopak aktivně vstupuje do ulic, parků a náměstí. Černý chápe veřejný prostor jako platformu pro setkávání různých názorů, kultur a sociálních vrstev, kde se umění může stát impulsem k diskuzi, polemice i k přehodnocení zažitých jistot. V tomto smyslu je jeho práce vždy „živá“ – nejen fyzickou přítomností v prostoru, ale především schopností stále znovu otevírat témata, která společnost v daný okamžik pálí. Černý rovněž mistrně pracuje s kontextem – dokáže využít historii a symboliku konkrétního místa, ale zároveň ji ironicky převrátit nebo posunout do nového významového rámce. Neuchyluje se k dekoračnímu patosu, ale staví na kontrastu, humoru a nečekaných souvislostech. Jeho díla jsou populární, protože jsou srozumitelná a přístupná i lidem, kteří se o umění běžně nezajímají – přitahují pozornost, nutí zastavit se a reagovat.
ZÁSLUHY
Nominace Davida Černého do hlasování veřejnosti je oceněním jeho dlouhodobého a nepřehlédnutelného vlivu na podobu pražského veřejného prostoru. Je to uznání umělci, který dokázal vnést do města prvky světového formátu, který neustále překvapuje, a který si i přes kontroverze – nebo právě díky nim – udržuje výjimečné místo v srdcích obyvatel i návštěvníků Prahy. Jeho práce je důkazem, že umění ve veřejném prostoru může být svobodné, provokativní a současně hluboce zakořeněné v identitě města.